Horská nemoc

Je potřeba si uvědomit, že neexistuje stoprocentní rada, jak se horské nemoci vyhnout. Fyzická kondice nemá vliv na výskyt akutní horské nemoci, naopak předchozí zkušenost a dobrá reakce na výšku neznamená, že jsme před horskou nemocí ochráněni a že ji již nedostaneme.

Na druhé straně, pokud jsme prodělali nějakou těžkou formu akutní horské nemoci, neznamená to konec s výstupy do výšek, ale je nutno být při dalších pobytech v horách opatrnější a dodržovat pravidla pro výstup.

Základním předpokladem prevence vzniku akutní horské nemoci, je rozumné tempo výstupu, které dá tělu čas na přizpůsobení. Aklimatizace je velmi variabilní proces a různí lidé se aklimatizují různě rychle, nelze tedy vyvozovat žádné absolutní závěry, ale následující obecná doporučení většinu osob před akutní horskou nemocí ochrání.

V případě, že se již akutní horská nemoc rozvíjí, platí:
Nevystupovat výše! Je třeba zůstat ve stejné výšce, dokud symptomy zcela nezmizí, teprve potom je možno pokračovat ve výstupu. Vždy je ale vhodné sestoupit, rychleji odezní příznaky.

Akutní horská nemoc

Malé procento osob, které je vystaveno působení vysoké nadmořské výšky, akutně onemocní a může dojít k náhlé smrti. Příznaky se objevují několik hodin až dva dny po výstupu a jsou nejčastěji charakterizovány akutním otokem plic a mozku.

Chronická horská nemoc (Mongeho choroba)

U citlivých jedinců se po delším pobytu ve vysokohorském prostředí, může rozvinout chronická horská nemoc, která je charakteristická:

• nadměrným vzestupem hematokritu
• extrémně vysokou plicní hypertenzí
• velkou hypertrofií pravé srdeční komory
• poklesem systémového krevního tlaku
• rozvojem městnavého srdečního selhání

Tento stav může skončit smrtí pacienta. Při včasném rozpoznání příznaků a zásahu spočívajícím v dodávce kyslíku a transportu postiženého do nížiny, se většina postižených po několika dnech uzdraví.

MUDr. František Jedlička