Doping – EPO

Erytropoetin (EPO) je řazen do skupiny peptidových hormonů v rámci zakázaných látek lékařskou komisí MOV. Zvyšuje množství červených krvinek a hemoglobinu v krvi. Produkce EPO je řízena kyslíkovými receptory, které se nacházejí v ledvinách. Podnětem pro zvýšenou tvorbu hormonu je nedostatek kyslíku ve tkáních, stoupající produkce EPO pak podporuje tvorbu přenašečů kyslíku – červených krvinek.

EPO je v medicíně běžně používaný u řady onemocnění spojených s úbytkem červených krvinek, zejména u pacientů s chronickými chorobami ledvin a u nádorových onemocnění, čímž je dána i jeho relativně snadná dostupnost. Na našem trhu je EPO zastoupen především v podobě přípravků Eprex a Recormon.

Výroba EPO se datuje zhruba od roku 1986. Původní způsob přípravy – izolace z moči, byl postupně nahrazen moderní technologií, tzv. rekombinantní DNA. Po jeho injekčním podání dochází poměrně rychle, během 2-4 týdnů, ke zvýšení počtu erytrocytů v krevním oběhu, z fyziologických hodnot, které se pohybují okolo 4,5-5,5 milionů erytrocytů se tak lze poměrně snadno dostat na hodnoty 6,5-7 milionů. To při celkovém objemu zhruba 5 l krve v lidském těle představuje obrovské zvýšení počtu erytrocytů a následný nárůst adaptace organismu na zátěž vytrvalostního charakteru.Vysoký počet erytrocytů přináší značné riziko v nadměrném zatížení srdečního svalu hustší krví, vzniká hyperviskozní syndrom s následkem horší cirkulace krve v tzv. terminálních cévách, vzniká zvýšené riziko ucpání cév trombem. Tímto mechanismem si lze vysvětlit náhlá úmrtí sportovců ve věku 20-30 let na srdeční selhání, kterých se v poslední době objevila celá řada.

Molekula rekombinační formy DNA už za dobu své existence urazila ve svém vývoji kus cesty a dnes je na trhu už tzv. třetí generace EPO-CERA (Continuous Erytropoesis Receptor Activator). Tato molekula byla vyvinuta firmou ROCHE a byla uvedena na trh jako Micera. Současně firma ROCHE poskytla molekulu světové antidopingové agentuře WADA a tím došlo k tomu, že v r. 2008 na OH v Pekingu a na Tour de France byla tato látka zjištěna u sportovců prakticky současně s výskytem na trhu, když obvykle prodleva mezi objevením nové látky a její detekovatelností bývá podstatně delší.

A EPO budoucnosti? Lék (či doping) tohoto typu již existuje, ovšem teprve v předklinických zkouškách. Jmenuje se Repoxygen a vyvinula jej britská společnost Oxford BioMedica. Tímto lékem jsou fakticky neškodné viry, na něž je uměle napojen lidský gen, který řídí produkci EPO v těle. Viry vnesou gen do svalů a ty pak začnou další EPO samy produkovat. Lék byl vyvinut pro lidi s poruchou ledvin. Ale je pouze otázkou času, kdy se začne Repoxygen či podobné preparáty používat jako genový doping. Ani EPO ovšem neznamená poslední slovo moderní chemie a farmakologie v oblasti dopingu. V dubnu 1998 havaroval na trati klasického cyklistického závodu Paříž-Rubaix bývalý světový šampión Johan Museeuw. Jen s největším úsilím se pak podařilo lékařům zvládnout těžkou infekci a zabránit amputaci Museeuowy dolní končetiny. Jen o dva měsíce později se při etapovém závodě kolem Romandie zhroutil a do hlubokého bezvědomí upadl vynikající švýcarský profesionál Mauro Gianetti. Původní oficiální vysvětlení – hypoglykemie, tedy vyčerpání energetických rezerv, však již v nemocnici, kde lékaři tři dny bojovali o Gianettiho život, dostalo vážné trhliny. Za oběma případy se s největší pravděpodobností skrývá látka označovaná zkratkou PFC-perfluorcarbon.

Tváří v tvář PFC je v současné době dopingová kontrola zcela bezmocná, prostředek není na seznamu zakázaných látek, v ČR dosud nebyl registrován ani k léčebným účelům. Přitažlivost PFC pro sportovce spočívá v tom, že je jako určitá forma náhražky krve schopen přenášet a tkáním předávat kyslík, tolik potřebný pro svalovou práci. V medicíně není PFC úplnou novinkou, experimentální studie s jeho využitím při úhradě velkých krevních ztrát probíhají již nejméně 25 let, především v Japonsku a USA. Přestože výsledky těchto experimentů nejsou jednoznačné, existují údaje o tom, že PFC dokáže přenášet až 20x více kyslíku než krev a udrží se v krevním oběhu po dobu 6-12 hodin. Jako syntetická náhražka krve však PFC neobsahuje žádné protilátky, což v praxi znamená, že i nepatrné poranění spojené s infekcí může mít pro sportovce dramatické následky.

Povzbudivé výsledky také přinášejí experimenty s modifikovaným krevním barvivem zodpovědným za přenos kyslíku – hemoglobinem. Jeho praktické využití bylo po řadu let znemožněno malou molekulou hemoglobinu, která vedla k jeho rychlému vyloučení ledvinami. Teprve moderní technologie polymerace přispěla k tomu, že i uměle připravený hemoglobin zůstává dlouhodobě funkční v krevním oběhu. Pokud se výsledky těchto experimentů skutečně potvrdí, zbývá k použití modifikovaného hemoglobinu v dopingu sportovců jen pověstný krůček.

MUDr. František Jedlička