sportsite international
váš zdroj informací o běhání ...
kde běh je sportem pro každého
003.jpg
Jste zde:Běžecký web>trénink>užitečné informace>Jak bojovat s únavou a neprohrát – 1. část
St, úno 08, 2012
  • Věříme, že více či méně pravidelný trénink by měl být základem každé sportovní aktivity. Vnáší do ní totiž alespoň minimální řád, který i v případě nejrekreačnějších z rekreačních sportovců funguje jako prevence proti zraněním a dalším zdravotním potížím.

    Těm z vás, kterým jde při běhu o víc než jenom o radost z pohybu, přinášíme velký rozsah informací zaměřených nejprve na rychlost a vytrvalost jako dvě základní složky běžeckého tréninku. V Užitečných informacích najdete články doplňující a kombinující části nazvané Trénink rychlosti a Trénink vytrvalosti, zatímco ve Speciálních tipech a radách si na své přijdou spíše pokročilejší běžci a běžkyně. Stranou naší pozornosti nezůstávají ani vliv povětrnostních podmínek v Ročních obdobích a psychická příprava v Motivaci. Logickým závěrem jsou pak konkrétní tréninková doporučení pro hlavní běžecké závodní distance v Tréninkových plánech.

Neděle, 01 Srpen 2010 08:32

Jak bojovat s únavou a neprohrát – 1. část

Článek napsal Pavel Baběrád
Hodnotit
(1 volba)

Už bezmála sto let jsou hranice vytrvalecké výkonnosti spojovány se schopností lidského organismu přenášet a spotřebovávat kyslík. Největší pozornosti se přitom od fyziologů, trenérů i samotných běžců dostává parametru známému jako VO2 max. Ten však sám o sobě k plnému pochopení výkonnostních rozdílů mezi běžci nestačí.

VO2 max = maximální množství kyslíku spotřebované při svalové práci

Zatímco vysoká hodnota VO2 max je pro nás nezbytností, pokud usilujeme o úspěch na vytrvaleckých tratích, náš běžecký výkon bude vždy ovlivněn nejenom faktory souvisejícími se spotřebou kyslíku, ale také dalšími faktory, souvisejícími s tvorbou svalových vláken, silou našich svalů a v neposlední řadě naší odolností vůči únavě. Nezřídka i atlet či atletka s výjimečně vysokým, až elitním VO2 max nikdy nedosáhne elitní úrovně právě proto, že některý z oněch dalších faktorů nemá rozvinutý na stejně vysoké úrovni.

Jakmile sval vyčerpá svou aerobní metabolickou schopnost resyntetizovat látku zvanou adenosintrifosfát (ATP), začne mít celou řada problémů, které v konečném důsledku vyústí v únavu. Především zde mluvím o zvýšení koncentrace vodíkových a draslíkových iontů a dvou látek vznikajících štěpením ATP – anorganického fosfátu a adenosindifosfátu. Tyto tzv. metabolity mají na svědomí např. inhibici glykolýzy, která je zdrojem ATP, negativně ovlivňují elektrické náboje ve svalech, stojí v cestě uvolňování vápníku, jenž je nezbytný pro svalové kontrakce, a brání v činnosti některým enzymům rovněž se na svalových kontrakcích podílejícím. Že nerozumíte ani slovo? Čtěte dál, od teď to bude už zase jenom česky.

Pokud výše uvedené vede k poklesu svalové síly a rychlosti běhu, nabízí se otázka, zdali se dá něco udělat, aby nástup únavy byl co nejpomalejší. Odpověď zní, že dá.

Jak bojovat s únavou a neprohrát – 1. část

Běhání na laktátovém prahu

Laktátový práh je nejvyšší úroveň naší rychlosti, nad níž již dochází k hromadění laktátu v našich svalech a následnému překyselení. Jednoduše řečeno, vyjadřuje naši schopnost odolávat únavě a rychle běžet po delší časový úsek. Ukázalo se, že lidem s méně unavitelnými svaly se ve svalech při zátěži tvoří méně laktátu, že tito lidé mají vyšší laktátový práh a že jejich organismus je po delší dobu schopen zátěže o relativně vyšší intenzitě.

Proto, abyste si zvýšili svůj laktátový práh, a tudíž i svou odolnost vůči únavě, potřebujete strávit více času běháním na svém aktuálním laktátovém prahu. Jakmile se v důsledku toho tempo, kterým na laktátovém prahu dokážete běžet, zlepší, budete schopni do okamžiku, kdy se začne prosazovat anaerobní metabolismus a nastoupí únava, běhat rychleji.

Jestliže např. zvednete svoje tempo na laktátovém prahu o 13 sekund/km, bude to odpovídat vylepšení vašeho závodního času na 5 km až o celou 1 minutu. A to už přece stojí za to! Zkuste tedy některý z následujících tréninků:

  • souvislý běh na laktátovém prahu v délce 5-8 km
  • 4-6x 1500 m na laktátovém prahu s 1 minutou meziklusu
  • souvislý běh v délce 8-16 km v tempu o 6-9 sekund/km pomalejším, než je vaše tempo na laktátovém prahu
  • 2 série 4x 1000 m v tempu o 3-6 sekund/km rychlejším, než je vaše tempo na laktátovém prahu, s 45sekundovým meziklusem mezi úseky a 2 minutami meziklusu nebo mezichůze mezi sériemi
  • 16 km volně + 6-7 km na laktátovém prahu

Jestliže uběhnete 10 km za 40 minut nebo pomaleji, tempo laktátového prahu by pro vás mělo být intenzivní, ale pohodlně udržitelné, a mělo by být zhruba o 6-9 sekund/km pomalejší, než je vaše závodní tempo na 5 km (nebo přibližně stejné jako vaše závodní tempo na 10 km). Odpovídat by mělo 80-85 % vaší maximální tepové frekvence.

U vysoce trénovaných běžců a běžkyň je to v porovnání s jejich závodním tempem na 5 km tempo pomalejší o 16-19 sekund/km (o 9-13 sekund/km na 10 km), což je často v blízkosti jejich závodního tempa na půlmaraton (asi 90 % MTF).

sportsite informace

užitečné odkazy