Tréninkový deník - týden 30.8.-5.9.2010

2010rok-11cyklus-4týden-Září

Babské rady

Ono toho ti naši předkové za tu dobu stačili dost vypozorovat a používali k léčbě, co se dalo. Už jsem se o tom zmiňoval v článcích před nějakou dobou, ale neuškodí, když si s přicházejícím sychravým počasím něco zopakujeme.

Jakmile cítím, že na mě něco leze (myslím tím nemoc virového původu), tak si večer uvařím nějaký bylinkový čaj, dám do něj lžíci medu a místo citrónu lžičku octa. Vypiji to co nejteplejší. Ocet by měl desinfikovat organismus od virů a ráno bych se měl cítit lépe. Obvykle se to podaří.

V horších případech, kdy čaj s octem nepomohl, ale nemoc mě ještě neskolila, si dám půl hodiny před tréninkem půl tablety Aspirinu. Pozor!!! Aspirin je nutné nechat rozpustit na lžičce a potom zapít minimálně 0,2-0,3 l tekutin. Tabletka se totiž může přilepit na žaludeční stěnu a poleptat ji. Proto rozpustit a zalít tekutinami. To dělám maximálně 3-4 dny. Do té doby se buď postavím na nohy, nebo spadnu do postele.

Další pomocník při prevenci je česnek. Zase, když cítím přicházející zdravotní komplikace, tak před tréninkem vrazím stouček česneku do pusy a cumlám ho celý trénink. Nevýhoda je, že s vámi pak nikdo nechce trénovat, a je proto nutné, abyste se stavěli po větru :-)

Protože jsem slabší na průdušky, i ty musím povzbudit k lepšímu uzdravení, když jsou nemocné. Na noc na hrudník, případně i na záda, namažu máslo nebo sádlo (sádlo je nejlepší psí, ale to je hůře dostupné než vepřové :-)). Přeložím papírovými ubrousky a na to dám igelitový sáček tak, aby omotal nejlépe celé tělo. Na to těsné tílko nebo tričko (lepší je staré, k tomu určené, protože ani po vyprání nevypadá nic moc) a pak už jen vydržet celou noc. Není to nic příjemného, ale co bych neudělal pro to, abych mohl na druhý den zase vyběhnout :-)

2009

Podzimní sezóna byla na spadnutí a já se systematicky připravoval na pokoření stanoveného cíle. Číslem 33 jsem byl doslova posedlý. Viděl jsem ho všude. Také se mi o něm několikrát zdálo. Věřil jsem sám sobě, že se mi podaří dát 10 km pod 33 min. Den D jsem si stanovil za 4 týdny na 26.9.2009 na desítce ve Valašském Meziříčí. Od této chvíle jsem se více zaměřil na VO2 max a tempovou rychlost.

Radek se mnou odtrénoval zbytek tréninků kromě pondělka a pátku. Za týden naběhal (9,13,13,10,14,13 km) 72 km.

2010-11-4 Září

Po chladnějším a vlhkém víkendu, který jsem strávil venku, mi nebylo nejtepleji a ani tento chladný a propršený týden mi k ohřátí moc nepomohl. Proto jsem preventivně dle babských rad pomáhal organismu k udržení se fit. V úterý pršelo a já se schválně zeptal Václava a Radka, přestože jsem již předem znal jejich odpovědi, co by dnes trénovali. Václav odpověděl: „Jasně že odbušit dvoukiláky,“ a Radek: „Nic, vždyť venku prší,“ a potom dodal: „SB (souvislý běh).“ Já jsem zvolil něco úplně jiného. V tempu 155-165 tepů/min. jsem vyběhl na 5kilometrový kopec Kojetín s převýšením 230 m. Dolů pak OV. Foukal tak silný vítr, že jsem si až myslel, že mě to na vrcholu holého kopce odnese :-) Ve středu už nepršelo, a tak jsem si odběhal 10x 500 m. V pátek jako obvykle fartlek, ale byl jsem nezvykle hodně tuhý a začaly mě i bolet nohy. Možná to bylo tím ochlazením. V sobotu byl závod (viz odkaz) a v neděli jsem dvacítku zkrátil na 11 km, protože jsem se po sobotě cítil hodně dobitý, unavený a celý bolestivý.

Moje postřehy ze závodu si můžete přečíst zde:
Hrabovský půlmaraton 21,1 km Ostrava-Hrabová

Radek stále neběhá, jen jezdí na kole.