Tréninkový deník - týden 23.8.-29.8.2010

2010rok-11cyklus-3týden-Srpen

Bylinky

Organismus dostává výkonnostním sportem zabrat. Na jedné straně je odolnější, ale když se to přehání a nemá dostatek času na regeneraci, bývá náchylnější k onemocněním a zraněním. Proto se snažím svému tělu pomoci k vyšší odolnosti různými bylinkami.

Používám je hlavně k podpoře imunitního systému. Na jaře, když jsem se pral se zdravotními potížemi, mi kamarád nabídl tinkturu vlastní výroby na posílení obranyschopnosti organismu složenou ze čtyř bylin (byly mezi nimi lichořeřišnice a echinacea). Tu jsem užíval asi dva měsíce. Potom jsem udělal měsíc přestávku a objednal si tinkturu znovu. Možná díky tomu mě viry zatím neskolily a to jsem přitom náchylný na onemocnění horních cest dýchacích. Na jaře roste a kvete spousta bylin, které jsou vhodné k vyčištění a podpoře imunitního systému po zimě, jen je třeba se zorientovat a bylinky střídat. I zde platí „všeho s mírou“.

Ten stejný kamarád mi také na mé přetížené koleno doporučil pití odvaru z kopřiv, jenž slouží ke zmírnění zánětlivých procesů a k vyčištění organismu. A tak jsem poctivě pětkrát týdně po tréninku natrhal vždy třicet špiček kopřiv, večer jsem je přelil litrem vařící vody, do rána nechal vyluhovat a to pak byly první tekutiny dne. Po třech týdnech jsem týden vynechal a nanovo. Teď trhám kopřivy už jen nepravidelně, a když cítím přicházející problém, udělám týdenní kůru. Protože jsou kopřivy protizánětlivé, pravidelným pitím odvaru z nich či přímo jejich konzumací je možné vyhnout se do určité míry používání farmaceutických výrobků, jako je např. Fastum gel, a méně tak organismus zatěžovat toxickými látkami z těchto výrobků.

Dále jsem do svého jídelníčku zařadil česnek, pažitku, pórek, cibuli a lichořeřišnici. Všechny tyto rostliny jsou antibakteriální, ale je potřeba je konzumovat s ohledem na okolí, jinak se k vám kromě baktérií nepřiblíží nikdo :-) O kvalitě čínského česneku nebudu nikoho přesvědčovat. Vypadá pěkně, ale silou nic moc, zatímco tuzemský, to je síla. Pažitku a lichořeřišnici pěstuji v truhlíku, takže přísun mám skoro celý rok. Pro informaci, lístky lichořeřišnice nakrájím, nasekám a používám, podobně jako pažitku, na pečivo, do salátů či polévky.

Další pro mě zajímavou bylinkou je meduňka. Piji šálek čaje před spaním. Meduňka má uklidňující charakter, uvolňuje napětí a já cítím, že spánek je po ní kvalitnější a že i lépe zregeneruji.

Tekutiny přijímám převážně ve formě málo koncentrovaných bylinných čajů. Nebráním se žádné bylince, ale hodně je střídám, protože jednotvárnost je spíše na závadu.

Jak jsem se již několikrát zmínil, po nějaké době udělám vždy týdenní přestávku nebo bylinky vystřídám.

Málem bych zapomněl na Tea Tree Oil, který používám na kloktání a vytírání nosu, když cítím přicházející bolení v krku nebo rýmu. Kápnu dvě kapky 100% oleje na polévkovou lžíci a vykloktám.

Eukalypt, levanduli, skořici, jalovec a další rostliny ve formě olejů používám do vonných lamp na desinfekci bytu v době, kdy je doma někdo nemocen, nebo si je přidávám do koupele, když si na ni někdy najdu čas :-)

2009

V úterý jsem ke dvěma dvoukilákům přidal i trochu na rychlosti v kilometrových úsecích. Ve středu kopce pro opětovné vybudování síly. V pátek kolem poledne jsem ještě běžel fartlek a potom už jsme se ženou vyrazili do Mohelnice na Mohelnický dostavník, kde jsem v sobotu absolvoval závod (viz článek níže). V neděli na zpáteční cestě mě holky vysadily 22 km od domova a já to doběhl.

ZÁVOD: Vísecká desítka – 9,6 km? – Vísky u Letovic

Profil tratě: Prvních a posledních 500 metrů asfalt, zbytek lesní cesty. 6 km vlnovitě nahoru (převýšení 200 m), potom 4 km vlnovitě dolů.

Se ženou jsme zavedli, že letní prázdninové měsíce ukončujeme folkovým Mohelnickým festivalem. V pátek dorazíme do Mohelnice a po třech dnech strávených s příjemnou hudbou se duševně vyčištěni jako mimina vracíme domů. Protože jsem tentokrát nechtěl tři dny běžecky úplně zahálet, hledal jsem někde poblíž závod na odreagování od známých soupeřů a nasbírání dalších příjemných běžeckých zážitků.

Probudil jsem se do sychravého sobotního rána a předpověď hlásila sychravé počasí celý den. Závod byl naplánován až na odpoledne, a tak jsem si šel kolem osmé hodiny ráno zaklusat (6 km) a donesl jsem i nějaké to jídlo na snídani. Samozřejmě že jsem cestou zmokl.

Bylo třeba, abych se nedal strhnout uplakaným počasím a neupadl do útlumu. V lehké aktivitě jsem čekal na odpoledne. Při písničkách jsem sem tam poskočil, vyskočil, byl neustále na nohou. Ono to při tom deštivém počasí ani jinak nešlo. V jednu hodinu jsem holky nechal v Mohelnici, hopl do auta a vyrazil směr Vísky u Letovic.

Čím více jsem se k Vískám blížil, tím více mi připadalo, že se vzdaluji od civilizace a že tam už dávají lišky dobrou noc. Příjemná hudba z lampiónu mě uvítala hned při vjezdu a poté, co mi došlo, že tímto závodem žije skoro celá vesnice, že je to něco jako místní svátek, jsem už byl přesvědčen, že o zážitky nebude nouze. Při přivítání mi bylo s nadšením sděleno, že závod bude s mezinárodní účastí, protože přijedou dva Italové. „Jestli nepřijedou černoši, tak to je ještě dobré,“ utrousil jsem poznámku. „Přijedou,“ bylo mi odpovězeno. „Ale ten nebude závodit, jen to odstartuje.“ Byl jsem z toho mírně v šoku, kde se, pro mě „na konci světa“, vzali cizinci. S malou informací o trati jsem se od závodníků v šatně snažil dostat informace o podkladu, profilu atd., abych věděl, jaké si mám vzít botky. Jeden vyšlehaný borec mi tyto informace ochotně podal a druhý, který k němu vzhlížel, podotkl, že to je loňský vítěz. „Tak to je perfektní, alespoň vím, koho se mám držet, abych ho na konci mohl špurtnout,“ drze jsem podotkl. V ten moment nastalo ticho v celé šatně a i špendlík by bylo slyšet. Navzájem jsme na sebe koukali. Po 5 vteřinách ticha a napjaté atmosféry jsem pochopil, že je potřeba to odlehčit, a tak jsem prohlásil: „Anebo to bude úplně jinak.“ V tu ránu jako by si všichni oddychli a v šatně to zase začalo šumět.

Po startu na čele jsem vbíhal do terénu jako první. Loňský vítěz Jan Razým v těsné blízkosti za mnou. Po několika stech metrech převzal iniciativu a já jsem se ho držel až na 5,5 km pod prudké stoupání. Svým soupeřům jsme se vzdálili už hodně daleko. Věděl jsem, že jestli ho chci porazit, musím vystrčit růžky a dát mu najevo, že nejsem žádné ořezávátko. Proto jsem šel těch 500 metrů nadoraz a i on si musel sáhnout hluboko na dno svých sil. Po závodě říkal, že tam si myslel, že už mě nechá být, ale uvisel a já jsem sám sebe zatavil.

Následoval půlkilometrový sešup a potom znovu nahoru, tak sto padesát metrů. Potom se to zlomilo zase na sešup dolů po vymleté lesní cestě. Tam jsem se zeptal, jestli to bylo poslední stoupání. Odpověděl mi, že ano, a jako by přidal. Nedokázal jsem už na jeho zrychlení odpovědět a on si postupně vytvořil tak asi 100metrový náskok. V mírnějším klesání jsem ho doháněl, v prudších jenom udržoval vzdálenost. I přesto, že jsem ho v závěrečných dvou kilometrech silně stahoval, dokázal odolat mému útoku a já jsem skončil poražen jako druhý v čase 32:06.

Při vyhlašování jsem pochopil, proč tak mazal dolů do cíle. Byl to trojnásobný vítěz v řadě za sebou, a tak si navždy odvážel snad metrový, do té doby putovní pohár.

Radek se mnou trénoval v úterý a ve středu, po zbytek týdne běhal sám. Celkem naběhal (8,14,12,10,13,21 km) 78 km.

2010-11-3 Srpen

V úterý jsem podobně jako vloni ke dvěma dvoukilákům přidal rychlejší kilometry, které se mi ale, co se týká rychlosti, úplně nepodařily. Z důvodu naplánovaného těžkého závodu jsem ve středu spočnul, ve čtvrtek se rozpumpoval a v pátek jsem pak závodil. V devět hodin večer jsem nasedl na vlak a hurá za holkama do Mohelnice na Mohelnický dostavník. Plus půlhodinový půlnoční pochod s těžkým báglem od nádraží přes celou Mohelnici až na její opačný konec. Utahaný jako kotě jsem vlezl do stanu a okamžitě usnul. V sobotu jsme museli přežít dopoledne. Odpoledne se už vyčasilo, a tak jsem se mohl jít ve velmi větrném počasí vyběhat. Odpoledne jsme vyrazili domů. Doufám, že ustojím prodělané chladné noci, sychravé sobotní dopoledne a nepříjemné větrné počasí. Proto jsem v neděli volil klidový režim a doma potom bylinkový večer :-)

Moje postřehy ze závodu si můžete přečíst zde:
Chlebovice-Kubánkov-Chlebovice (14 km)

Radek stále neběhá, jen jezdí na kole.